„Tak děti, řeka Labe pramení v Krkonoších,“ ukazuji místo na mapě a můžeme pokračovat. A není to trochu málo? Vždyť vyřčená informace jen proletí hlavou a stopa po ní v paměti není vůbec žádná. Jenže

tohle je informace, kterou by si člověk měl pamatovat celý život, obzvlášť když žijeme v blízkém okolí. A nápad byl na světě! Vydáme se přímo k němu. Vlastní zážitek je nejlepší učitel. A tak jsme se se 4. a 5. třídou vydali 22. 9. 20022 k prameni Labe. Cesta autobusem nebyla jednoduchá, přece jen je to přes 70 km. Ale co, stojí to za to. Jsme na místě a jde se po svých. Nejprve se nám nabízejí krásné pohledy do Labského dolu. O kousek dál naši pozornost strhávají bunkry, které musíme prozkoumat ze všech možných stran. Pokračujeme po svých až k Labské boudě, kde si nacpeme pupky a trochu si odfrkneme. Pokračujeme rovnou k prameni. Házíme mince, fotíme se a zkoumáme jednotlivé erby všech měst, kterými Labe protéká. Přicházíme na to, že některá města neumíme přečíst a vůbec nic nám neříkají. Nakonec jsme záhadu vyřešili. Jsou to německá města, kterými Labe v Německu, pojmenované jako Elbe, také protéká. Už víme, kde pramení, a teď se vydáme po jeho toku. Přicházíme k Labskému vodopádu, který na první pohled nevypadá nijak zvláštně, a komentujeme to slovy: „Hm, tak takové vodopády má kamarád za barákem.“ Neuplyne ani minuta a slyšíme: „Aha, tak asi nemá!“ Trocha rozjímání, focení a vyrážíme dál. Další zastávkou jsou Pančavské vodopády, které jsou největšími vodopády v ČR. Opět trocha rozjímání, focení a sbírání posledních sil na zpáteční cestu. Uf, jsme tu! Bylo to krásné, ale už se všichni těšíme domů. Jak probíhala cesta domů, někteří ani nevědí, protože se probouzejí při příjezdu ke škole. Byl to povedený výlet, který určitě nepatřil mezi poslední v tomto roce. Příjezdem to ale nekončí. Následovat bude další školní aktivita, která navazuje na naši exkurzi.

Mgr. Bc Petra Pohlová